Za léčivými prameny do Bathu

Za léčivými prameny do Bathu

V jihozápadní Anglii se v údolí řeky Avon rozkládá překrásné lázeňské město Bath, jehož dějiny sahají až do období Římanů. Ti využili zdejší teplé prameny a vybudovali lázně, které se podařilo dochovat dodnes. Město má v současnosti přes 80 tisíc obyvatel a je zapsáno na seznamu světového dědictví Unesco.

V Bathu vyvěrají na povrch tři 46 °C teplé minerální prameny, které znali již staří Keltové. Jde o jediné teplé prameny v celé Velké Británii, voda je navíc slabě radioaktivní a obsahuje 43 různých minerálů. Mnozí lékaři v její léčivé účinky nevěří, ale lidé se nenechají odradit a využívají ji k léčbě revmatismu, artrózy, nemocí jater a dalších chorob.

Římané město založili kolem roku 43 po Kristu na strategicky výhodném místě. Byl zde brod přes řeku Avon a nedaleko probíhala římská silnice směřující na sever. Bath byl římským městem po celých 400 let, tehdy však nesl jméno Aguae Sulis – po bohyni Sulis Minerva. Ta nesla atributy bohyně vod Sulis uctívané Kelty a římské bohyně Minervy. Poté, co Římané odešli, začalo město upadat, lázně se zanesly, budovy se buď zhroutily, nebo byly rozebrány na stavební materiál. Prameny zde však zůstaly a kolem roku 1100 u nich vyrostly lázně nové, pojmenované na počest panovníka Jindřicha I. – King´s Bath.

V roce 1189 obdržel Bath statut města, které se roku 1256 stalo samosprávným. V té době však nikdo netušil, že se hluboko pod nánosy půdy nachází staré římské bazény a další stavby. Ty byly objeveny až roku 1775 v rámci nové rozsáhlé přestavby města. Unikátní nálezy objevené v Bath jsou po Hadriánově zdi nejlépe zachovalým a nejpůsobivějším architektonickým monumentem z doby panování Římanů v Británii.

Autor: Paul Fenton

Koncem 18. století byly ve městě strženy téměř všechny středověké domy a na jejich místě vyrostly nové honosné budovy. Díky architektu Johnu Woodovi a jeho synovi se Bath stal místem s unikátním městským plánem. Široké třídy byly lemovány budovami v palladiovském stylu a na mnoha z nich jsou k vidění pamětní desky jejich věhlasných obyvatel. Právě díky této architektuře zvané "palladiovská" je Bath známý po celém světě. Název je odvozen od jména italského architekta Andrey Palladia, kterého fascinovala římská architektura, a jeho náčrty byly nakonec roku 1663 publikovány v Anglii. John Wood z nich následně čerpal náměty, aby z Bathu vytvořil moderní místo oddychu.

V současnosti je Bath úžasným městem s četnými georgiánskými domy medové barvy, které jsou ideální kulisou městského života. Při procházce městem si budete připadat, jako byste cestovali časem. K vidění jsou zde jak staré římské lázně, tak i středověká tudorovská katedrála či módní domy georgiánského města. Od alžbětinské až po georgiánskou dobu bylo město považováno za významnou módní destinaci a přitahovalo boháče. Díky jeho popularitě bylo o město pečováno a vzniklo zde mnoho krásných staveb, jako například Royal Crescent a další.

Royal Crescent je půvabný oblouk třiceti domů pocházející z let 1767 – 1774. Tato majestátní ulice je mistrovským dílem Johna Wooda mladšího a je považována za nejvýznamnější ukázku georgiánské architektury. Jednotlivé domy tvořící Crescent jsou ve vlastnictví soukromníků a mnoho zdejších domů bylo rozděleno na jednotlivé byty. V domě č. 1 se dnes nachází muzeum věnující se zachování dědictví Bathu, domy 15 a 16 slouží jako Royal Crescent Hotel. Stavbu sjednocuje jednotné použití jónských sloupů a je propojena s nedalekým kruhovým náměstím zvaným „Circus“ inspirovaným římským koloseem. Tady se John Wood starší odvážně odklonil od typického georgiánského pojetí náměstí. Západně od Royal Crescentu se rozkládá největší otevřené prostranství ve městě, Royal Victoria Park z roku 1830.

Nedaleké Assembly Rooms postavil v roce 1769 John Wood mladší jako shromaždiště společenské elity i jako elegantní prostředí pro konání honosných plesů. V potemnělém suterénu se nachází muzeum kostýmů, které vystavuje zajímavou kolekci seznamující návštěvníky s měnícími se módními trendy od 16. století až po současnost. Zajímavé je také Holburne Museum of Art, kde jsou kromě děl z 20. století vystaveny i obrazy starších umělců, jako například Gainsborougha a Stubbse.

Foto: katedrála  Autor: Holly Hayes

Další památkou Bathu je gotická katedrála, jež měla v minulosti velký historický i politický význam. Stavba kostela byla zahájena v roce 1499 na místě původní svatyně z 8. století. Zdi jsou pokryté pomníky s georgiánskými nápisy. Interiér je velmi prostorný a vyniká jemnou vějířovou klenbou v chrámové lodi, o kterou jej v roce 1874 obohatil George Gilbert Scott.

Největší atrakcí města je však již zmiňovaný areál římských lázní. V centru lázeňského komplexu se nachází nekrytý Velký bazén, který byl objeven až v 70. letech 19. století. Od něj se vcházelo do různých místností, které v průběhu let neustále vylepšovaly. I když z lázní zůstaly jen trosky, podařilo se díky rozsáhlým vykopávkám poodhalit pozoruhodnou zručnost římských stavitelů. U lázeňského komplexu můžete navštívit Roman Baths Museum vystavující řadu zajímavých exponátů. Nejvíce vás jistě zaujme bronzová hlava bohyně Sulis-Minervy.

Ve staré metodistické kapli dnes sídlí Building of Bath Museum, ve kterém se dozvíte, jak se Bath proměňoval ze středověkého střediska na výrobu vlny v jedny z nejelegantnějších lázní v Evropě. V roce 1961 bylo nedaleko založeno také první americké muzeum v Británii. Sídlí v bývalém šlechtickém sídle a může se pochlubit velkou rozmanitostí. Návštěvníci si mohou prohlédnout skromná obydlí prvních osadníků, ale také luxusní domy z 19. století. Samostatná oddělení jsou věnována shakespearovskému nábytku nebo umění původních obyvatel Ameriky. K vidění je zde i replika zahrady George Washingtona z roku 1785.

- jap -

Předchozí články z Anglie:
St. Albans – dejte si pivo v nejstarší anglické hospodě
Anglickému Salisbury dominuje gotická katedrála
Winchester, sídlo krále Artuše
Norwich – město kostelů
Bristol – kde kotví parník Great Britain

Článek byl zobrazen 8 461 krát.