Londýnský Hyde Park - svobodný park

Londýnský Hyde Park - svobodný park

Pamatuji si, že o Hyde Parku jsem poprvé slyšel ještě v dobách hlubokého socialismu. Tehdy jsem se dozvěděl, že se tady může kdokoliv veřejně vyjádřit na jakékoliv téma. Třeba kritizovat vládní politiku, starostu města, mluvit o náboženství a podobně. V té době mi to připadalo téměř neuvěřitelné a Hyde Park se tak pro mě stal jakýmsi symbolem svobody.

Skutečný Hyde Park je ovšem trochu jiný, než jsem si představoval. Hlavně je podstatně větší, dokonce patří se svou rozlohou 1,4 km² k největším v Londýně. K tomu na něj přímo navazují Kensingtonské zahrady o ploše 1,1 km², jež jsou někdy považovány za jeho součást (a dříve jí opravdu byly).

Historie tohoto parku je dlouhá několik staletí. Nejstarší část byla součástí panství Eia (později známého jako Ebury). Její rozloha byla jeden hide (0,24 – 0,49 km²), což dalo parku i jeho pozdější název.

V roce 1536 získal pozemek král Jindřich VIII. od mnichů Westminsterského opatství, kteří byli tehdy vlastníky panství. Spolu se svou družinou tady pak často pořádal hony na jeleny, kance a další zvěř. Soukromou honitbou park zůstal až do panování Jakuba I., který sem povolil částečný přístup i jiným lidem. Ale skutečně veřejným se park stal až v roce 1637 za panování Karla I. V té době se také zcela změnil jeho charakter.

I v následujících letech se park postupně měnil, vznikaly tu různé větší i menší stavby, cesty, zařízení apod. V roce 1730 bylo vybudováno Serpentinové jezero o rozloze něco přes 11 hektarů, jež dnes tvoří v parku důležitou krajinotvornou součást.

Další významné změny přišly ve 20. letech 19. století, kdy král Jiří IV. nechal park upravit. Jím najatý architekt Decimus Burton navrhl mimo jiné známou Velkou bránu, monumentální stavbu s ionskými sloupy, ale i další, dodnes obdivované prvky.

Zatím poslední objekt přibyl v roce 2004. Dne 6. července toho roku tady britská královna Alžběta II. slavnostně otevřela Fontánu princezny Diany, jako památku na tragicky zemřelou princeznu z Walesu. Ačkoliv byl památník nazván fontána, ve skutečnosti se jedná o kamenné koryto široké 3 až 6 metrů, ležící na ploše 50 x 80 metrů. Bylo postaveno z 545 součástí, vyrobených z Cornwallské žuly a opracovaných za použití nejmodernějších počítačově řízených strojů, ale spojených tradičními metodami.

Památník se ihned po svém vzniku zařadil mezi nejnavštěvovanější londýnské atrakce. Odhaduje se, že hold princezně sem přijde vzdát okolo milionu lidí za rok.

A jak je to s těmi veřejnými projevy? Ono místo, kde se může kdokoliv vyjadřovat k čemukoliv, v parku opravdu je. Jmenuje se Speakers' Corner a nachází se v severovýchodní části poblíž Mramorového oblouku. Lidem je zde oficiálně dovoleno mluvit od roku 1872. A doufejme, že se na tom hned tak něco nezmění.

Autor: Michal Hamšík

Článek byl zobrazen 3 005 krát.