Hadriánův val – římská náhrada za ostnatý drát

Hadriánův val – římská náhrada za ostnatý drát

Krajinu Severní Anglie mezi městy Carlisle a Newcastle protíná jedna unikátní lidská stavba – Hadriánův val. Toto kamenné a hliněné opevnění táhnoucí se v délce 117 km mělo vyznačovat hranice římského impéria a oddělovat tak Římany od barbarů, jak byli nazýváni Keltové, kteří se odmítli vzdát své země. Vzniklo tak jedno z nejohromnějších děl římského stavitelství.

Poté, co se Římané v 1. století po Kristu několikrát neúspěšně pokusili podmanit nepoddajné Kelty a získat jejich území, rozhodli se neplýtvat již nadále svými silami a boj s původními obyvateli Británie vzdali. Aby dal císař Hadrián jasně najevo, kde je čí území, zahájil v roce 120 výstavbu dlouhého valu, který určoval severní hranici britské provincie a severozápadní hranici římského impéria. Val se táhnul od pobřeží k pobřeží, z Bownessu v zátoce Solway Firth na východě země až k ústí řeky Tyne ve Wallsendu na západě. Výsledný val byl 6 metrů vysoký a přes 2 metry široký. 

Stavbami takovýchto obřích rozměrů byli vždy pověřováni legionáři a stejně tomu bylo i v případě Hadriánova valu. Na stavbě 117 kilometrů (80 římským mil) dlouhého valu se pracovalo mnoho let. Za šest let byla dokončena hrubá stavba, ale další stavební úpravy se táhly ještě dlouhou dobu po dokončení. Zeď z kamene ovšem sahala „pouze“ k řece Irthing v blízkosti dnešního Gislandu. Dále na západ k městu Carlisle byl původně Hadriánův val tvořen jen hlínou a drny. Až později jej taktéž nahradila kamenná zeď. 

Severní strana valu byla stranou barbarskou, proto byla zeď v těchto místech doplněna ještě hlubokým příkopem, který měl znemožnit Keltům val překonat. Na vnitrozemské straně byl následně vybudován ještě další příkop nazývaný vallum, který ohraničovaly dva hliněné náspy. Kdyby Římané v té době znali ostnatý drát, pravděpodobně by právě on vedl skrze celou severní Anglii. Struktura Hadriánova valu totiž dává jasně najevo, že jeho hlavním úkolem bylo zabránit civilistům přistoupit až ke zdi samotné. Navíc podél celého valu vedla vojenská cesta, kam také nikdo z civilistů neměl mít přístup.

Pohyb v blízkosti Hadriánova valu hlídala vojska, která byla rozmístěna v menších pevnostech vystavěných podél valu v rozestupech 1 římské míle (1, 46 km). Do jedné takové pevnosti se vešlo asi 8 mužů. Mezi pevnostmi, ve vzdálenosti 5 kilometrů od sebe, stály také vysoké pozorovací věže s hlídkami. Tak měli Římané dokonalý přehled o pohybu lidí, zvířat a zboží překonávajících hranici. Pozorovací věže byly později rovněž přestavěny na obranné a zásobovací pevnosti, které mnohdy sloužily i k ubytování římských pomocných sborů, tzv. auxiliares, které byly tvořeny jak jízdou, tak i pěchotou. Pomocné sbory pocházely ze všech koutů Římské říše, z Germánie, Gallie i třeba Illyrie. Pevnosti měly ještě jednu významnou funkci, bylo jimi možné hranici přejít, fungovaly tedy podobně jako dnešní hraniční přechody. Obchodníci, kteří tudy chtěli procházet a prodávat své zboží na druhé straně tak museli platit daň z prodeje. 

Přestože byla Hadriánovým valem vyznačena severní hranice Římské říše, došlo v letech 140 – 163 našeho letopočtu k další expanzi směrem na sever. Hadriánův val tak musel být nahrazen hranicí novou, což mělo za následek vznik Antoniova valu, pojmenovaného po císaři jménem Antonius Pius. Antoniův val se tak nacházel asi 40 mil severněji než původní Hadriánův val. Táhnul se v délce 60 kilometrů od řeky Clyde až k zátoce Forth. Brzy po svém dostavení však byl Antoniův val opuštěn a hranice říše se posunula zpět na jih. Počátek 5. století se nesl ve znamení úpadku Římské říše. Británie byla od Říma odříznuta, hranice již nikdo nebránil a vojáci, kterým přestal být vyplácen žold, se přesunuli do klidnějších a bezpečnějších míst. Val tak byl ponechán svému osudu a stal se pro mnoho civilistů vítaným zdrojem stavebního materiálu. Mnohé kameny, které označovaly hranice mocného Říma, tak byly umístěny do základů domů místních lidí, kostelů, farem i plotů. 

Pozůstatky Hadriánova valu jsou dodnes v krajině patrné. Stavba byla nejdříve prohlášena národní kulturní památkou a od roku 1987 patří mezi památky chráněné organizací UNESCO. Mnoho turistů, kteří navštíví Severní Anglii, se chce k Hadriánovu valu vydat a na vlastní oči si toto unikátní dílo prohlédnout. Přesto, že se na mnoha místech už rozpadá, podařilo se z něj dochovat poměrně dlouhý úsek. Kdo má zájem, může se vypravit na národní stezku vedoucí podél Hadriánova valu, na níž je možnost si prohlédnout ty nejkrásnější a nejzachovalejší římské pevnosti. Stezka je dlouhá 135 km a většina lidí ji zvládne za 6 dní. Protíná kouzelnou krajinu severu Anglie a prochází i rušnými městy, jako jsou Carlisle a Newcastle. 

Ještě před obdobím vlády císaře Hadriána pravděpodobně vznikla pevnost Carvoran Fort, z níž jsou dnes patrné jen zbytky. Zajímavé je však nedaleké muzeum římské armády, které seznamuje s minulostí valu. Jen málo se podařilo dochovat také z pevnosti Great Chesters Fort, která byla otočena čelní stranou směrem na východ. Jižně a východně od pevnosti jsou k vidění stopy po římském sídlišti a lázních. Výchozím bodem k nejnarušenějšímu a nejvyššímu úseku valu je Cawfields. Východně odtud se pak na skalním útesu tyčí trosky pevnosti. Během cesty je možné narazit také na pozůstatky obchodů a hostinců, které byly terasovitě uspořádány vedle sebe. Hned několik pevností stávalo v lokalitě Vindolanda. Nejstarší dřevěná pevnost pocházela z roku 90 a další, kamenná, pak z 2. století. Ve zdejším muzeu je k vidění sbírka římských psacích tabulek, které přinášejí informace o tehdejším oblékání, jídle i práci.

Jedním z nejkrásnějších míst v blízkosti Hadriánova valu je Sewingshields Milecastle, odkud se naskýtá jedinečný výhled na západ k pevnosti Housesteads Fort. Tato pevnost je ze všech staveb na valu nejzachovalejší, vykopávky pomohly odhalit dům velícího důstojníka a římskou nemocnici. Mezi další pevnosti, které byly součástí Hadriánova valu, patřily například Carrawburg Fort, Chesters Fort či Corner Milecastle situovaný v nejsevernějším bodu valu. Přes řeku Tyne se v dávných dobách klenul také Chesters Bridge z roku 207, z něhož se dochovaly jen zbytky podpěrného pilíře.

- jap -

Další články z Anglie: 
V Belsay Castle sídlila rodina Middletonů
Okružní cesta Velkou Británií vlastním autem
Bodiam Castle - nejromantičtější místo Anglie
Londýnská Národní galerie
Jazykové kurzy angličtiny v Anglii

Článek byl zobrazen 16 623 krát.