Londýnská Národní galerie

Na severní straně Trafalgarského náměstí se nachází přední londýnské muzeum umění, které vlastní přes 2300 obrazů, z nichž většina je součástí stálé expozice. Národní galerie funguje od roku 1824 a během let se stala významnou uměleckou galerií mezinárodního významu.

V roce 1824 odkoupila britská vláda 38 významných obrazů pařících ruskému emigrantovi a bankéři Johnu Juliusovi Angersteinovi. Národní galerie tak vznikla bez podpory královských a jiných panovnických sbírek. Tato díla se následně stala jádrem rozmanité národní sbírky evropského umění, v níž jsou dnes zastoupeny obrazy západoevropských malířů z období let 1250 – 1900 a také umělecké sbírky Velké Británie. Po dobu 14 let musela sbírka sídlit v Angersteinově domě na Pall Mall. Národní galerie obdržela další a další soukromé dary, například od sira George Beaumonta a Williama Holwella Carra. Ti však měli podmínku, že bude pro jejich díla nalezena nová, vhodná budova.

Se stavbou budovy pro Národní galerii bylo započato v roce 1834 Williamem Wilkinsem. Budova měla jen jedno poschodí a jejímu dalšímu rozšíření zabraňovaly budovy chudobince a kasáren v sousedství a také chráněná alej kostela St. Martin in the Fields. Architekti zpočátku bojovali s nedostatkem prostoru také proto, že se ve východní části budovy až do roku 1868 nacházela Královská akademie umění. Nakonec architekt Edward Middleton Barry navrhnul přestavbu původní Wilkinsovy stavby a nechal postavit masivní klasicistní budovu. Po zboření chudobince mohlo být také konečně v roce 1876 dostavěno východní křídlo s obrovskou osmibokou galerií. Během následujících let proběhly ještě mnohé další dostavby, aby budova získala symetrický tvar.

Sbírka se během několika desetiletí rozrostla na více než 2300 obrazů, jejichž hodnota je nevyčíslitelná. Obzvláště silnou stránkou této galerie je soubor obrazů nizozemského malířství, italské renesance a španělského malířství ze 17. století. V hlavních galeriích je dnes vystaveno více než tisíc obrazů, takže pokud je chce návštěvník vidět všechny, měl by si na prohlídku vyhradit alespoň dva dny. Je téměř nemožné to všechno zvládnout shlédnout za jediný den, museli byste se obrnit notnou řádkou trpělivosti a nabrat dostatek sil, protože taková prohlídka dokáže být pořádně unavující.

Většina všech sbírek je umístěna v prvním patře, které má čtyři křídla. Obrazy jsou chronologicky seřazeny, přičemž nejstarší díla jsou umístěna v Sainsburském křídle. Méně významné obrazy ze všech období se nachází v dolním patře hlavní budovy.

V roce 1991 bylo k neoklasicistní hlavní budově přistaveno Sainsburské křídlo – Sainsbury Wing. Autorem této postmoderní budovy byl architekt Robert Venturi. Jeho návrh byl původně mnohem odvážnější, ale princ Charles byl tímto návrhem doslova zděšen a rázně ho zamítnul. Proto byla nakonec stavba realizována v mírně postmoderním duchu a bylo umožněno architektonické spojení se starší budovou. Právě zde jsou vystavěna nejstarší díla a za neprůstřelným sklem je ukrytý jeden ze skvostů galerie – skica Leonarda da Vinci. Vystaven je zde také jeden z nedokončených Leonardových obrazů s názvem Madona ve skalách. K vidění je v tomto křídle ještě přenosný oltářní obraz Wilton Diptych, který namaloval neznámý umělec někdy ve 14. století pro mladičkého krále Richarda II.

Ze sbírek holandského umění je možné si prohlédnout Podobiznu manželů Arnolfini od Jana van Eycka, což je jeden z mála dochovaných dvojportrétů pocházejících z 15. století. Součástí sbírky je také Botticelliho obraz Venuše a Mars, který byl svatebním darem pro rodinu Vespuci a inspirací mu byl Dantův sonet. V dalším sále se můžete pokochat několika ukázkami Mantegnových „reliéfních“ maleb, z nichž největší je Kybelin kult – poslední umělcovo dílo, které vzniklo na objednávku benátského šlechtice. Benátské téma má i obraz Dóže Leonardo Loredan od Belliniho. Najdete zde také monumentální náboženské obrazy Pierra della Francesca, ukázky velkých pláten benátských mistrů, včetně Tizianových a Veronesových maleb.

Jeden celý sál je věnován Rembrandtovým obrazům, tři navzájem propojené místnosti pak také velkoplošným obrazům Rubense. Španělským mistrům dominuje Velázquez se svými úžasnými portréty, melodramatickému umění pak vévodí zase Caravaggio. Obrazů je tady však mnohem a mnohem více, pokud se o nich chcete dozvědět základní informace, půjčete si Gallery Guide Soundtrack – stručně namluvený komentář ke každému z tisíce vystavených obrazů. Můžete se samozřejmě také připojit k některé prohlídce vedené zkušeným a znalým průvodcem, záleží jen na vás. Po náročné prohlídce je dobré se občerstvit v některé ze dvou restaurací.

Autor: Jana Přibylová