Buckinghamský palác - sídlo britské královské rodiny

Buckinghamský palác - sídlo britské královské rodiny

Jednou z nejvýznamnějších staveb britské metropole je bezesporu budova Buckinghamského paláce. Ten sice neoplývá tak jedinečnou krásou jako například vídeňský Schönbrun, ale i tak se díky svému historickému významu stal jednou z nejžádanějších turistických atrakcí města.

lavný Buckinghamský palác slouží již 300 let jako sídlo britské královské rodiny, místo státnických audiencí a recepcí. Jeho výstavba začala v roce 1703 na popud vévody z Buckinghamu, který jej chtěl využívat jako svou rezidenci. Původně na jeho místě již v roce 1633 stával „Goring House“ pojmenovaný po svém majiteli, lordu Goringovi. O návrh paláce a jeho následnou výstavbu se nakonec postaral architekt William Wind.  Nejdříve byl postaven středový blok a dvě menší boční křídla.

V roce 1762 byla budova prodána sirem Charlesem Sheffieldem – tedy potomkem vévody, králi Jiřímu III. Ten měl za své hlavní sídlo St. James Palace, proto dům užívala spíše jeho manželka Charlotte pro své soukromé účely. Králův syn Jiří IV. se však rozhodl, že bude dům užívat jako své druhé sídlo, proto roku 1826 započal jeho rozsáhlou rekonstrukci, pod vedením známého architekta Johna Nashe. Vznikl tak plně vybavený královský palác tvořený 3 křídly. Tato podoba zůstala z větší části paláci až dodnes. Interiéry byly vyzdobeny francouzským neoklasicistním stylem.

Před východní křídlo paláce byl o něco později dostavěn dominantní mramorový oblouk, na jehož vrcholu měla být umístěna bronzová jezdecká socha krále. Ten však v roce 1820, dříve než se tak stalo, zemřel. Parlament se pak rozhodl umístit tento oblouk sloužící jako královský vstup na Trafalgarské náměstí.

Pokračovatelem rekonstrukce paláce po Jiřím IV. byl Vilém IV., který se však setkal s kritikou kvůli obrovským investicím, které do stavby plynuly. Architekta Nashe proto vystřídal umírněnější Eduard Blor, který stavbu dokončil a dodal jí více solidní ráz. Celkové náklady na rekonstrukci Buckinghamského paláce se vyšplhaly na 719 tisíc liber! Přesto zde tehdejší král Vilém IV. ani královna nebydleli, jen občas zde pořádali nějaké královské akce či slavnosti. V roce 1834 byl palác nabídnut jako nové sídlo parlamentu, tato nabídka však byla odmítnuta a parlament se usadil ve zrekonstruovaném Westminsterském paláci.

Teprve s nástupem královny Viktorie na britský trůn se stal Buckinghamský palác královským sídlem. Královna byla totiž prvním panovníkem, který v tomto paláci trvale bydlel. Přistěhovala se do něj ve svých 18. letech. Na královské poměry však palác neoplýval zrovna velkým luxusem a to bylo možná důvodem, proč zde dříve nikdo neměl zájem natrvalo bydlet. V paláci bylo téměř neustále chladno, jelikož jeho komíny příliš kouřily a ohně musely být uhašovány. Interiéry se také špatně větraly, proto veškeré vybavení zapáchalo a obtěžující byla i všudypřítomná vlhkost. Služební místnosti byly nedostatečně vybaveny a posluhujícímu personálu chyběla kvalifikace.

Když se Viktorie vdala za prince Alberta, rozhodlo se o další nákladné rekonstrukci, která měla odstranit nedostatky paláce a udělat z něj příjemné místo pro život. Tyto stavební úpravy byly dokončeny v roce 1840. Roku 1847 se manželé dále rozhodli, že nechají k paláci přistavět ještě jedno - čtvrté křídlo, které jej uzavřelo a vytvořilo jakousi dvoranu. Palác se jim zdál totiž příliš malý pro jejich početnou a stále se rozrůstající rodinu a také pro dvorní život. K dostavbě byl pozván architekt Eduard Blor, ten na křídle vytvořil také balkón, odkud mohli členové královské rodiny zdravit své poddané. Vystaven byl rovněž taneční sál, kde královna často pořádala nejrůznější společenské, taneční a hudební akce. Vystupovaly zde dokonce takové hvězdy tehdejší hudební scény, jako Johann Štraus nebo Felix Mendelsson Bartholdy. Taneční sál je dnes největší místností paláce, jeho délka dosahuje 30 metrů a šířka je 20 metrů.

Roku 1861 umírá princ Albert a to má za následek, že se královna Viktorie stahuje do ústraní a spíše využívá Windsorský a Balmoralský zámek. Buckinghamský palác tak zůstal opuštěn a využíván byl jen velmi málo. Královna se mu doslova vyhýbala. Jako královské sídlo se začal využívat opět až v roce 1901, po nástupu Eduarda VII. na trůn. Současnou podobu smetanově žluté barvy získal palác v roce 1913 při jeho poslední přestavbě, kterou prováděl král Jiří V. Manželka Marie vlastnila rozsáhlé sbírky umění a nábytku, o které se pečlivě starala a postupně je doplňovala o nové exponáty. Jejím dílem je také překrásná výzdoba „modrého salónu“.

K roku 1999 měl Buckinghamský palác 19 státních komnat, 52 ložnic, 188 ložnic pro personál, 92 kanceláří a 78 koupelen. Tato závratná čísla jsou však ve srovnání s jinými evropskými paláci i tak poměrně malá. Dnes je Buckinghamský palác sídlem královny a vévody z Edinburghu. Přítomnost královny signalizuje vyvěšená státní vlajka nazývaná Union Jack. Palác zaměstnává 450 osob, z toho asi 200 osob představují průvodci, převážně z řad studentů.

Oblíbenou turistickou atrakcí je pravidelné střídání stráží. Každý rok se zde pořádají nejrůznější slavnosti, akce, někdy i koncerty kam bývá pozváno až 50 tisíc lidí. Palác je státním majetkem, proto je zpřístupněn veřejnosti a konají se v něm pravidelné prohlídky. Peníze, které se vyberou na vstupném, slouží k opravám státních komnat Windsorského zámku zničených požárem.

Palác obklopují krásné a rozlehlé zahrady, které jsou největšími soukromými zahradami v Londýně. Zahrady sice prošly četnými úpravami, ale navrhl je architekt Capability Brown. V areálu najdete i umělé jezírko, které je napájeno vodou ze Serpentinového jezera ležícího v Hyde Parku. Zahrada je poseta množstvím nejrůznějších uměleckých děl četných autorů. Nejvzácnějším exponátem je obrovská váza Waterloo, kterou nechal z jednoho kusu kararského mramoru vytesat sám Napoleon Bonaparte. Nedaleko paláce jsou situovány královské garáže a stáje, ve kterých je ukrytý i rokokový zlatý královský kočár z roku 1760. Bývá používán jen výjimečně, při korunovaci nebo při oslavách výročí korunovace.

Autor: Jana Přibylová

Článek byl zobrazen 22 948 krát.